Le Caveau

Když jsme před šesti lety, coby novopečení dovozci francouzských vín, skončili svou první prezentaci na stejnojmenném veletrhu, řekli jsme si - nikdy víc! Náklady a energii, kterou jsme do projektu vložili, byly ty tam, spolu s nadějí na následný obchod s velmi vznešeně se tvářícími zájemci. Jen taková perlička, tehdejší tajemník tureckého velvyslanectví, si vyžádal degustační bedýnku z toho nejlepšího, co jsme nabízeli, nedostalo se nám ani slova díku, natož objednávky. Nu, šest let uteklo a my, hledajíc nová odbytiště,
jsme si zážitek zopakovali. Přišli jsme zcela prosti ideálů velkého bussinesu, ale s pouhopouhým prodejem sýrů, nerozlučného společníka vína. V tomto smyslu, bylo všechno v pořádku.

Byly však jiné věci nám méně i více nepochopitelné.

Především koncepce tohoto veletrhu, předstírajíc něco, co není a pokud nedojde k radikální změně, nikdy být nemůže.

Veletržní palác je unikátní českou památkou, tragicky postiženou ničivým požárem. Ale nejde jen o nafukovací imitaci zničeného křídla (už to budou dva roky?), ale i o chátrání ohněm nedotčeného zbytku budovy. Opadávající omítka, vlhkost, poničené dveře, podivně natažená elektroinstalace, necitlivě osazené cedule a cedulky mnohdy s naprosto stupidními informacemi. Před budovou žádná lavička, jediná kytička či dekorace, ale rozmlácený asfaltový chodník, který nejenže vypadá příšerně, ale nedá se na něm prakticky s vystavovatelskými vozíky jezdit. Celý areál Výstaviště vypadá, jakoby nechán ladem, nemajíc řádného hospodáře a nezadržitelně chátrá.

Co si pomyslí, kupříkladu, kultivovaný Francouz, rozmazlený uměleckými díly na kruhových objezdech a předháněním se francouzských zapadáků o titul Květinová vesnice?!

Nejspíš, že přijel do Křupanova, kde neocení hodnoty a kde lidem nezáleží na tom, kde žijí.

Koncepce výstavy je podivná a pomýlená, ve svém důsledku, vedoucí ke stále většímu obsahovému úpadku a vyprázdnění.

Vystavovatel musí zaplatit horentní sumy za prostor, energii, postavení stánku, parkovné ... za to se mu ve dnech pro veřejnost, dostane nepochopení ze strany laiků, kteří přišli na košt a kteří dali nemalý obnos - 400 Kč. Za to očekávají hodokvas, který má sponzorovat, již jednou a vydatně platící vystavovatel. Nakonec nebývá spokojen nikdo, ani vystavovatel, ani návštěvník. Jediný, kdo má z akce skutečný profit je pronajímatel. Dostane peníze ode všech Za to, pravda, poskytne skvělou organizaci. Není to ale trochu málo?

Bylo by mnohem zajímavější, jak pro vinaře, tak pro návštěvníky, uspořádat celou akci jako "Pražské vinné trhy", kde by koncepce, byla opravdu prodejní a kde by Pražané, měli možnost ochutnat a nakoupit víno ve vyjímečné nabídce, a pro všechny zúčastněné by byl takový koncept rentabilní.

Aby nebylo jen kritiky, tak musíme konstatovat příjemný vývoj moravského vína, co do kvality. Je sice pravda, že stále jsou nabídky moravských vín nevyvážené a musíte trochu hledat, chcete-li opravdu kvalitní víno, ale na druhou stranu je dobré, že takové víno se dá najít - zástupně lze třeba uvést Veltlínské Zelené PS 2008 vinařství Sůkal ze sdružení Bonus Eventus. Téměř odrůdový etalon, perfektně provedené, opravdu kvalitní práce vinaře.